na Blog.cz

Asi před 2 týdny jsem si na betoně zlomil svojí starou dřevěnou hokejku KOHO. Párkrát už sice zlomená byla, ale taťka ji pokaždé slepil dohromady. Horší to bylo s čepelí..občas jsem nevěděl za jakou stranu hokejku držet, jak byla obroušená.

A včera jsem dostal KOMPOZITKU! Obrovskej rozdíl ve váze, tvrdosti a předevšim v odolnosti. Už se těšim, až ji vyzkoušim.

A má stejný zahnutí čepele jako hokejky Nicklas Backstrama, Joe Sakica nebo Naslunda!

Na beton už jí asi brát nebudu ..i když :D.

Rodinný horor...zní to hrozně, ale z nějakého důvodu mě tenhle film zaujal.

Vzpomínáte na dobu, kdy vám bylo kolem 10 let a po setmění se okolní svět proměňoval v podivné místo, z jehož stínů ( ze skříně nebo z mezery pod postelí) mohlo vylézt v podstatě cokoliv a vás to ani přinejmenším nepřekvapilo?

Pokud ne, snímek amerického režiséra Joa Danteho vás do této doby přenese a ukáže, jaké by to bylo, kdyby se nejhorší dětské fantazie proměnily ve skutečnost.

V této rubrice se vás v několika kapitolách pokusím seznámit s těmi, kteří mě nějakým způsobem ovlivnili. Nebylo jich zrovna málo, ale vyberu ty, kteří mi v paměti uvízli nejvíc. Uvidíme, kolik detailů jsem si o nich zapamatoval.

Budu je brát různě na přeskáčku, tak v tom nehledejte žádný systém.

přezdívky: Smíšek

čas seznámení: 12 let, ale skamarádili jsme se později

první věc, na kterou si vzpomenu: taneční, hory v sedmičce, Karlovy Vary, Praha

Říká se, že finále bývá taktický souboj, který příliš pohledných akcí nepřináší, a musím říci, že při sledování takového finále mistrovství světa ve fotbale (Nizozemsko - Španělsko), jsem se chvílemi doslova nudil. Není nic horšího, než

fotbal hraný od zadu. (viď Barcelono :D).

Mnohem dramatičtější průběh často přinese semifinále nebo čtvrtfinále ( viz semifinále Čr - kanada v Naganu nebo čtvrtfinále proti Rusku v r. 2006)

Existují ale výjimky a jednou z nich je bezpochyby finálová přestřelka mezi domácí Kanadou a nabuzeným Ruskem z roku 2008.

Ačkoli Kanada vedla 3:1 a později 4:2, o osudu finále 2 trefami rozhodl jediný muž - Ilya Kovalchuk. (tehdy jsem mu to ještě přál :D)

V této rubrice se vás v několika kapitolách pokusím seznámit s těmi, kteří mě nějakým způsobem ovlivnili. Nebylo jich zrovna málo, ale vyberu ty, kteří mi v paměti uvízli nejvíc. Uvidíme, kolik detailů jsem si o nich zapamatoval.

Budu je brát různě na přeskáčku, tak v tom nehledejte žádný systém.

čas seznámení: 3 - 4 roky

první věc, na kterou si vzpomenu: používal jsem jí spíš jako šikovnou věc, o kterou se dalo opřít, když udržení rovnováhy na ledě bylo tak těžký

Představte si to. Krásnou kličkou si stáhnete puk a objedete posledního obránce. Všechny síly soustředíte na závěrečný samostatný únik. Už jste téměř u brankáře a zlomek sekundy se rozhodujete, kam pošlete svou střelu.

Gólman vystrčí beton a vy instinktivně zvolíte elegantní backhandové zakončení. Puk se líně odlepuje od hokejky.

Čas jako by se v tu chvíli zastavil. Tisíce párů zamrzne zaostřeno na nepatrný černý objekt, který je zrovna teď tou nejdůležitější věcí na světě.

"Góóóóóóóól!!!" vybuchne osmnáctitisícová olympijská aréna a Vám se na několik sekund zatemní před očima.

Dokázali jste to. Jste olympijští vítězové! Vstřelili jste zlatý gól!

Podobnou představu si alespoň jednou vysnil každý hokejový fanoušek. Jen málokterý člověk však může říct, že něco takového skutečně zažil. Pojďte se podívat na góly, které psaly hokejovou historii.

Setkali jste se někdy tváří v tvář s nějakou známou osobnosti? Jak jste přitom reagovali? Přemýšleli jste, jak jí pozdravit nebo jste na ni jen s otevřenou pusou civěli a v hlavě jste měli prázdno? :D

Mně se něco podobného přihodilo loni v létě. Šel jsem se podívat na finále Mistrovství světa v softballe (poměrně malá akce, ale Češi se dostali až do finále :))....

sedím si tak na lavičce a koukám jedinou škvírkou, kterou je přes masy diváků vidět, když v tom přijde nějakej chlápek a drze mi tu mezeru vlastnim tělem zacpe!

Odkašlu si. Chlápek se otočí, a já se na okamžik zatvářim, jak kluk na videu (koukněte pod perex). Dívám se přímo na samotného Dominátora! V tu chvíli se nezmůžu na nic, a tak, i když z celého zápasu nevidím vůbec nic, zůstanu sedět na svém místě a koukám na Hašanovi záda. :D. Škoda, že jsem nakonec nedostal podpis, protože když jsem si šel pro kolo, (mám značku Dominátor :D), Hašek zmizel někde ve V.I.P. prostorách.